Před nimi se otevíraly široké zelené pláně, nenaznačující, že by zemi postihla nějaká zkáza. Kolem se v klidu pásla stáda podhorského skotu a na obzoru se tyčily vysoké štíty Šedých hor. U špiček jejich ostrých vrcholů se nervózně kumulovala výhružná šedočerná oblaka.
Nammuk kolem sebe
cítil ostrý, čerstvý vítr. Nic neviděl, ale vnímal velkou
rozlehlost okolí, ve vzduchu cítil vlhko a jakýsi lehký, zlověstný
magnetismus. Čas od času ucítil zápach síry, stejný,
jako cítil v zemi Narkoleptů. První den jeli na sobích mulách až
do setmění, utábořili si v podhůří Šedých hor. Rozdělali
oheň, na kterém si v kotlíku ohřáli ovčí maso s lišejníkem.
Nic jiného již delší dobu netvořilo jídelníček místních
obyvatel. Choulili se do plášťů v nočním chladu a jeden po
druhém si začali vyprávět příběhy.
