.....

Boy - Jennbawa - deviantart.com

Chlapci zatím připadalo, že vlk mluví v hádankách, ale usilovně si slova ukládal do paměti. Vlk seděl tak nějak nezvykle. Jakoby prokazoval domu svým posedem hlubokou úctu. Zdi porůstala směs pnoucích bylin. Chlapec poznával lístky podobné bazalce, drobné stonky tymiánu, v rozích ve velkých trsech omamně voněla máta a meduňka. Mezi bazalkou a dalšími bylinami se žlutě smály kvítky podbělu, modré kvítky chrp a mnoho dalších, chlapci neznámých bylin. Všechny byliny podivným, zkrouceným způsobem dokázaly porůst celý dům až ke střeše, kde se na slunci a mírném větru chvěly bílé stvoly jitrocele, o něco výše se kývaly velké lodyhy slunečně rozkvetlých divizen a husté trsy nachových levandulí. Kolem se jinak nepohnulo nic živého. Čas jakoby se zastavil. Takhle tam seděli nějakou dobu. Chlapec se nemohl vynadívat na tu krásu. Nosem nasával snovou vůni bylin a později zavřel oči, jakoby doufal, že tento omamný stav bude trvat navždy. Čekal, co se bude dít dál.

.

.

.

Jak to asi dopadne? To nikdo netuší. Pokud se chlapec nezasekne navždy v nějaké části příběhu, dostane se určitě daleko. O dost dál, než já nebo ty. Mnohem víc dál, než kdokoliv jiný. Po jeho cestě totiž nemůže kráčet nikdo jiný, než on sám. Pokud.